…zajímavé, jak je člověk líný. Ani ne, že by nic nedělal, ale hledá cesty nejmenšího úsilí a odkládá neodložitelné na „pak“. Jako kdyby tím to vše zmizí. Ale nezmizí, čeká to tam na něj, většinou i roste a cesta k němu a skrz něj je stává strmější a horší. To vše víme moc dobře, protože tak žijeme už odmalička, ale stejně se vracíme do stejných kolejí. Ach.
Jsem v 31. týdnu a je mi těžko. Neměla bych to říkat, protože mě čeká ještě 9 týdnů těžknutí. Snažím se moc nejíst, ale minule jsem za dva týdny stejně přibrala 0.6kg. Prý je to všechno dítě, přibere kilo za měsíc. Dává to smysl, protože teď má něco málo přes kilo, tak do těch tří musí nějak nabrat, ale odnáší to moje břicho, záda, nohy, kolena… Nevím, co je horší, nevolnosti na začátku nebo vyčerpání teď 🙂 Těším se na něj, chci ho držet v náručí a dávat mu pusinky a kojit ho. To poslední bude prý bolet, ale mně je to jedno.
Jak jsem vyčerpaná, tak přestávám mít sílu i na vedení chval. Chci něco udělat, něco podniknout, ale teď to prostě nejde. Musím myslet na sebe a na malýho. Je to moudré a momentálně důležitější, ale mrzí mě to. A štve. Předtím jsem neměla moc času kvůli práci, pak kvůli škole, vždy se našlo něco „důležitějšího“ kvůli čemu jsem odkládala chvály stranou. No a teď je pozdě na nějaký zachraňování před porodem. Tak se aspoň modlím. Modlím se za tým, za jednotlivce, za vztahy, za vděčnost, za lásku, za inspiraci, za moc, za Boží přítomnost v každém z nich a během chval, za změnu myšlení a srdce, za posunutí do větších věcí, za vizi, za radost…za radost 🙂 Modlitba nikdy neumírá a vím, že mě Pán slyší, tak věřím, že tým na tom bude lépe a chvály také. Povolal každého z nich do té služby a nepustí je jen tak. S každým odchodem se tým musí posunout dál. A oni se posunou, vím, že ano. Už je nebudu omezovat, rozprostřou svá křídla a vzlétnou 🙂
Copak dělá Maria? 