Je…

…zajímavé, jak je člověk líný. Ani ne, že by nic nedělal, ale hledá cesty nejmenšího úsilí a odkládá neodložitelné na „pak“. Jako kdyby tím to vše zmizí. Ale nezmizí, čeká to tam na něj, většinou i roste a cesta k němu a skrz něj je stává strmější a horší. To vše víme moc dobře, protože tak žijeme už odmalička, ale stejně se vracíme do stejných kolejí. Ach.

Jsem v 31. týdnu a je mi těžko. Neměla bych to říkat, protože mě čeká ještě 9 týdnů těžknutí. Snažím se moc nejíst, ale minule jsem za dva týdny stejně přibrala 0.6kg. Prý je to všechno dítě, přibere kilo za měsíc. Dává to smysl, protože teď má něco málo přes kilo, tak do těch tří musí nějak nabrat, ale odnáší to moje břicho, záda, nohy, kolena… Nevím, co je horší, nevolnosti na začátku nebo vyčerpání teď 🙂 Těším se na něj, chci ho držet v náručí a dávat mu pusinky a kojit ho. To poslední bude prý bolet, ale mně je to jedno.

Jak jsem vyčerpaná, tak přestávám mít sílu i na vedení chval. Chci něco udělat, něco podniknout, ale teď to prostě nejde. Musím myslet na sebe a na malýho. Je to moudré a momentálně důležitější, ale mrzí mě to. A štve. Předtím jsem neměla moc času kvůli práci, pak kvůli škole, vždy se našlo něco „důležitějšího“ kvůli čemu jsem odkládala chvály stranou. No a teď je pozdě na nějaký zachraňování před porodem. Tak se aspoň modlím. Modlím se za tým, za jednotlivce, za vztahy, za vděčnost, za lásku, za inspiraci, za moc, za Boží přítomnost v každém z nich a během chval, za změnu myšlení a srdce, za posunutí do větších věcí, za vizi, za radost…za radost 🙂 Modlitba nikdy neumírá a vím, že mě Pán slyší, tak věřím, že tým na tom bude lépe a chvály také. Povolal každého z nich do té služby a nepustí je jen tak. S každým odchodem se tým musí posunout dál. A oni se posunou, vím, že ano. Už je nebudu omezovat, rozprostřou svá křídla a vzlétnou 🙂

d127b002c7977ea66a3a2dbbe729ee4d

Reklamy

IF…

…it’s for JESUS, it’s got to be BETTER!!!

Když je to pro JEŽÍŠE, musí to být LEPŠÍ!!!

Jo, vím, ta hranice mezi výborným a přehnaným (nebo rovnou absolutně zvhrlým) je velice tenká a je to nebezpečné. Jen teď na chviličku odhoďte do koutku strach (a postupně vykopněte ze dveří – 2.Tim. 1:7) a přemýšlejte se mnou……

Jste ve chválicím týmu a máte sólo. Nepřipravili jste se a modlíte se, abyste nenarušili atmosféru chval. Tak jo, proběhnou chvály až do konce a nic jste nezaznamenali. Jen samé zavřené oči a zvednuté ruce. „Duchu svatý! V Tvé přítomnosti nejsou špatné nebo dobré tóny, ty to všechno vedeš!“
Máte mít kázání na shromáždění. Moc jste se na to nepřipravili a modlíte se, aby vás vedl DS. Něco zažblekotáte, usmějete se a po 45 minutách odcházíte s potleskem a úsměvami od všech. „Duchu svatý! Ty mi dáváš tak silná slova do úst, já bych to neřekl lépe!“

Hm…hm…teď přijde moje otázka. Jak myslíte, že to viděli a slyšeli ti ostatní? Byli tak hluboko v Boží přítomnosti, že neslyšeli falešné tóny? Bylo to 45-minutové kázání doopravdy tak silné?

Neříkám, že DS nevede a nedokáže nás vést takovým způsobem, že ani nevíme, odkud se ta slova nebo ten hlas vzal. To vůbec. Co já říkám je, nemohlo to být ještě lepší? Jakmile se stane jednou něco takového, lidé (jsme to ale hrozní) si začnou myslet, že by to mohlo být furt a stále. Jednou se nepřipravil, za pár týdnů podruhé, za pár dnů potřetí a už je to zvyk. Uspokojí se na té úrovni připravenosti a nehodlají jít dál, aby nebránili průchodu DS. CO TO JE?!?!?! Proč jsme se my – následovníci Krista – uspokojili s průměrným talentem. Proč jsme se uspokojili s průměrným učením? Proč máme tak ŠÍLENĚ VYSOKOU HLADINU TOLERANCE PRO UBOHÉ VÝKONY? Ježíš přišel na zem a od samého začátku dělal vše s tou nejelegantnější excelencí, s nejvyšší precizností a s největší vášní, jakou svět kdy viděl (vidí a uvidí). ON je Králem králů a Pánem pánů, všemocný, všeznalý Bůh. Když mu předložíme ubohé výsledky, je zarmoucen. Ale když mu předložíme naše nejlepší, usměje se a pomůže nám na vyšší úroveň.

Prosím, pochopte to správně. Když se někdo připravuje celý týden, ale pak něco zazpívá falešně nebo se zakoktá, tohle není útok na vás. Není to ani útok na ty lidi, kteří byli takto vyučováni ve sboru a vyrostli tak. Ne, není to jakýkoli útok. Spíš je to výzva. Svět hledá dokonalost a je ochoten za to platit. Řečníci se připravují dnem i nocí, hudebníci nezahrají nic, co nezkoušeli. Oni to nedělají pro Ježíše. Křesťané, hrdí následovníci Ježíše Krista – pojďme ukázat ďáblu, že vše pro Boha musí a bude ještě lepší…s Boží pomocí 😉

Dobrou noc ❤

Pěkně…

…nabitý den…Den Páně, abych upřesnila 🙂 Ráno super, večer super, ještě něco chci!!! …hmmm…tak takhle se má člověk cítit po úspěšném shromáždění 😀

Ráno jsme chválili: Budeme chválit, Chvalte Ho nebesa, Nejmenovaná, Ty jsi věrný a Mám Tě tak rád. Moc na tom nezáleží, jakákoli chvála bude super, když porozumíme textu a důvodu, proč to vůbec zpíváme, ale minimálně je to poznámka pro příští týden při výběru chval 🙂 Kázání bylo super, silný, ani ne tak tvrdý (to možná taky), ale prostě se to člověka dotklo a cítila jsem zapálení, horlivost, áááááááááá – vzbuďte se!!! 😀 Někteří pochopí, někteří ne…

I večer na setkání mladých bylo něčím…jiný než jindy. Za prvé přišlo více lidí. Při chvalách tleskali. Při slově jsem se dokázala uvolnit a nechat se vést DS natolik, že jsem bez váhání udělala těch pár věcí, o kterých jsem dny předtím myslela. A pokec na závěr…měla jsem dobrý pocit 🙂 Sice jsme z více sborů, ale stejně k sobě jaksi patříme…

Co ještě dodat? Už ani nechci, bylo by to na dlouho a na to mám až moc dobrou náladu 😀 A nejsem sobecká, že se o dobrou náladu nerozdělím…příště tam buďte taky, dostanete vlastní porci 😉

Dobrou!

Goodbye’s…

…the saddest word…I re-discovered this song today while I was driving home from a week’s worth of work in the other side of the republic and saw the music video to this today for the first time:

 
It’s a sad love song for her mother but something in it just applies to me right now and I don’t know what it is. I just feel real connected to it now and it’s not because it’s going to be Mother’s Day in 2 days. I thought about other people on the way home and what happened this week and how my expectations fell to the ground and crushed into tiny bits of self-humiliation, discouragement and mostly just sadness. It was and still is my stupidity, make up all these plans in my head and then nothing works out. Why? Because I just fantasize all the time…ALL THE TIME.
Thank God, I’ve got Him. If it wouldn’t be for Him, I’d be somewhere on drugs and getting drunk everyday just to forget.  Wow, haven’t planned to end it this way…but this is actually the BEST way to end a post – Thank you, Jesus, my best friend, my never-going-to-let-you-down-ever!!!

Státní…

…svátek jsem po dlouhé, dlouhé době prožila mimo Plzeň…

Začla jsem pracovat v Českém Těšíně a nevím, jestli je to kvůli tomu, ale konečně jsem se dokopala opět něco napsat do svého blogu…

Poslední dobou jsem dost přemýšlela, co se děje, ukončila jsem navazující magisterský studium na pajdě, vzala práci v Praze, kterou jsem původně nechtěla, a po 2 týdnech jsem to tam stejně ukončila…a teď tohle v Těšíně…co se to děje?!?! Jo, jasně, můžete si říkat „Prosimtě ženská, uklidni se, si myslíš, že tohle je něco mimořádnýho?“, ale to si schovejte pro někoho…jiného. Za prvý, člověk má tělo, duši a ducha. To, co vidíte, ovlivňuje moje tělo přesně tak, jak to vidíte. Ale jak to ovlivní mojí duši a ducha, to si nikdo nedokáže domyslet, pokud mu to neřeknu. A platí to pro každého, nejen pro mě, nejsem nic extra. Za druhý, nevíte, za co jsem se modlila, jak ke mně Bůh promlouval tento poslední rok… Dva důvody stačí, raději zaplním řádky něčím hodnotnějším pro ostatní lidi 🙂 Dnes jsem se zapřemýšlela nad talentem, darem a s tím související službou. A konkrétněji jsem přemýšlela nad zpěvem a chvalami (jak překvapivé). Stalo se vám někdy, že jste celý týden nemohli cvičit. Nemohli, ne nechtěli. Chtít jste chtěli moc, ale prostě nebyla možnost. A každý den jste přemýšleli o shromáždění a ta touha být tam a chválit Ježíše rostla a rostla. Na jednu stranu vás mrzelo, že nemůžete cvičit, tak nevíte, jak to dáte, ale na druhou stranu ve vás roste obrovská touha prostě jen chválit Ježíše! A ten den přijde a ten moment, kdy musíte spustit – a najednou ze sebe vydáte veškerou vděčnost za všechno, co Ježíš udělal, chcete Mu dát absolutně všechno…a je to lepší než minulý týden, když jste cvičili každý den. Stalo se vám to někdy?

Žalm 95

Pojďte, zaplesejme Pánu,
oslavujme hlaholem skálu své spásy,
vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním,
oslavujme ho hlaholem žalmů!
Pán je velký Bůh,
je velký Král nad všemi bohy.
On má v svých rukou hlubiny země,
temena hor patří jemu.
Jeho je moře, on sám je učinil,
souš vytvořily jeho ruce.

Přistupte, klaňme se, klekněme,
skloňme kolena před Pánem, který nás učinil.
On je náš Bůh,
my lid, jejž on pase,
ovce, jež vodí svou rukou.

Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě,
jako v den pokušení na poušti v Masse,
kde mě vaši otcové pokoušeli,
kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení.
Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem,
k mým cestám se nezná.
Proto jsem se v hněvu zapřisáhl:
Nevejdou do mého odpočinutí!

Vždy se začíná s oslavováním Boha, jak úžasný je, jak je dokonalý, mocný…pak přicházíme my, s touhou Bohu vzdávat díky a chválu, ale v tomto žalmu je ještě třetí část – část varování. Bůh není nikdy zticha, On zná svůj plán a dokončí ho a chce, aby co nejvíc lidí bylo součástí Jeho plánu. Každý, kdo je znovuzrozený, kdo se modlí za vizi, za odpověď, za útěchu atd. všechno přichází s podpisem JX a my to víme moc dobře, že to všechno je od Boha. Nebuďme tvrdohlaví, nechtějme prosadit podpis někoho jiného, nechtějme přicházet k Bohu nějakým „naším“ způsobem, prostě si přiznejme, že to jde jen skrze JX. Poslední věta je asi vyvrcholení tohoto varování: „Nevejdou do mého odpočinutí!“ K čemu je pak náš život, když nevejdeme do Jeho odpočinutí? Na co jsou pak léta dřiny, tvrdé práce na misijním poli, pláče kvůli našim blízkým…když naše láska k Bohu se proměnila v povinnost? Milujme Boha, milujme sami sebe, milujme sourozence, milujme i ostatní, ať už neříkáme „dřina“ nebo „tvrdá práce“, ale „normální život s JX“! 🙂

Zapřít…

…sami sebe a – dál už to známe, je to už tolik opakovaná věta, že ani nevnímáme žádný tlak, žádné odhodlání, žádný nic. Přitom o tom je prakticky život opravdového následovníka JX.
Nevím, jestli se to zdá jen mě, ale hodně lidí se soustředí až moc na nesení kříže. Je to svým způsobem lehčí. Tak například: celý týden někdo musí hlídat pět dětí, ale je domluveno, že dostane předem peníze na potřebné výdaje, pronajatou chaloupku a auto. Tak se někdo vybere, ale těsně před příjezdem dětí zjistí, že nedostane peníze, musí je hlídat u sebe doma a dostane hromadný lístek na MHD. Jak zareaguje? Protože je to křesťan a hlídá děti svému bratru v Kristu, tak si děti veme k sobě, ale tváří se od začátku kysele, dětem nekoupí nic navíc, každou noc počítá dny do konce a každé ráno nechce vstát. Chápete? Nese kříž, ale nezapírá sám sebe. Co si vůbec představujeme pod pojmem „zapřít sám sebe“? Zapřít sami sebe, abychom byli jako roboti bez výrazu, emocí a charakteru? NE! Zapíráme sami sebe, aby Ježíš se mohl projevit skrze nás, aby DS mohl volně konat v našich životech, naplnil nás upřímnou láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností, tichostí a sebeovládáním.
Kdykoli Ježíš promluvil, bylo to dokonalé, neříkal nic navíc ani nic nevynechal, měl jasný řád – první zapři sám sebe, pak nes svůj kříž. Takhle to funguje, takhle to máme dělat, hlavně kvůli sobě, když budeme nést kříž plní hořkosti, nenávisti a smutku, jaký užitek máme my a naše okolí? K užitku to má hooodně daleko, spíše všechny odradíme od nás a co je nejhorší – můžeme je odradit od následování JX. Na křesťany je každý den vyvinut obrovský tlak, naše nevěřící okolí sleduje každý náš krok a čeká, až uděláme chybu, aby oni se mohli ospravedlnit z jejich nevíry. Kdo je slabý, buď se úplně izoluje od světa nebo podlehne…kdo je pyšný, podlehne duchům klamu…kdo je vlažný, toho Pán vyplivne ze svých úst…

Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, jeho vězně, ale v Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium. Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků. Tato milost se nyní projevila v příchodu našeho Spasitele, Krista Ježíše, který zrušil vládu smrti a skrze evangelium zjevil život a nesmrtelnost. Právě to jsem povolán zvěstovat jako kazatel, apoštol a učitel. Proto snáším toto všechno a nestydím se za to, neboť vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.
To, co jsi ode mě slyšel, měj za příklad zdravého učení. Zůstávej ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. Skrze Ducha svatého, jenž v nás přebývá, opatruj ten vzácný poklad, který ti byl svěřen.

Je moc důležité mít kolem sebe sourozence v Kristu, kteří nás povzbuzují, hlídají, modlí se za nás a my je také povzbuzujeme, hlídáme a modlíme se za ně. Spojuje nás víra, víra v jediného pravého Boha, Ježíše Krista. Amen.

Jestli jsme s Ním zemřeli, budeme s Ním žít.
Jestli vytrváme, budeme s Ním kralovat.
Jestli jej zapřeme, i On nás zapře.
Jestli jsme nevěrní, On zůstává věrný –
nemůže přece popřít sám sebe!