Goodbye’s…

…the saddest word…I re-discovered this song today while I was driving home from a week’s worth of work in the other side of the republic and saw the music video to this today for the first time:

 
It’s a sad love song for her mother but something in it just applies to me right now and I don’t know what it is. I just feel real connected to it now and it’s not because it’s going to be Mother’s Day in 2 days. I thought about other people on the way home and what happened this week and how my expectations fell to the ground and crushed into tiny bits of self-humiliation, discouragement and mostly just sadness. It was and still is my stupidity, make up all these plans in my head and then nothing works out. Why? Because I just fantasize all the time…ALL THE TIME.
Thank God, I’ve got Him. If it wouldn’t be for Him, I’d be somewhere on drugs and getting drunk everyday just to forget.  Wow, haven’t planned to end it this way…but this is actually the BEST way to end a post – Thank you, Jesus, my best friend, my never-going-to-let-you-down-ever!!!
Reklamy

Následovat Tě…

Následovat Tě – to touha má!

Pomoz mi, Pane!

Následovat Tě – s každým dechem mým.

Každý den přichází útrapy – nenechám se přemoci!

V Tobě mám vítězství – Haleluja! Haleluja!

Vládni nade mnou – nechám se Tebou vést.

Kde vůle Tvá – tam budu i já.

Odejmi ode mě vše temné – chci být ve světle!

Stát před Tebou a chválit Tě!

Mé tělo se může rozpadat – ale můj duch křičí:

Chci žít! Chci žít!

Neopouštěj mě!

Držím se Tě, nedovol mi se Tě pustit!

Nikdo nás nerozdělí, nedokáže, nemůže…

Gulo čar…

…mě zklamal…jak? Hudbou? Kdybych nějakou slyšela, tak možná, jenže žádná se nekonala, možná teď už ano, pokud třeba ještě nezvučí klávesista poslední klávesu nebo bubeník musí uhodit minimálně 500x do každého bubínku a činelu, než může začít… Abych objasnila situaci: Byli jsem s Danielem u pivovaru (čtvrtek, hudba, volné – dobrá kombinace) na Pillowfight, pak teda jsem byla zvědavá na „hlavní hvězdu večera“ Gulo čar (měli nejvyšší řadu Premiere a basistu – nemohu vyjádřit slovy), tak jsem v 20:20 šla na záchod s tím, že v 20:45 zazní první skladba. Do 21:00 se kolem mě sešly celý Vinice (tmavší část obyvatelstva) a v 21:10 jsme odešli (jen Daniel a já, Vinice zůstaly), protože to teprve postavili bicí. Důležitá poznámka: nikdy nehrát s kapelou, kde je víc než 5 lidí (zkušenosti z minulého týdne).

Na náměstí už jsou kašny.

Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.  Daniel 12:3

Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.  Matouš 5:14-16
Nedívejme se na lidi s myšlením, co od nich můžeme vzít, ale s tím, co od nich můžeme získat. Je to pochopitelné? Všude vidím lidi, kteří usilují o pád jiného člověka (většinou jejich nadřízených, úspěšnějších, krásnějších apod.), kteří chtějí druhé obrat o peníze, a to i když ty peníze nepujdou k nim. Jsou tak zaslepeni nenávistí, kterou schovávají pod falešnou touhou „docílit spravedlnosti“. Neustále hledají další a další konflikty, aby zaplnili prázdné místo nazvané „smysl života“ jakousi cedulí „prosadit spravedlnost“. Všichni víme (ano, víme to moc dobře), že cedule jen označuje určité místo, které je určeno pro něco či někoho. Jen označení, takže nezaplňuje. Také všichni víme, že cedule se dá udělat z čehokoli. Věc či osoba, pro kterou je určeno místo, se většinou nedá nijak nahradit. Proto má své místečko. Cokoli materiálního (do toho se počítá i člověk) tam dáte, za prvé: nemáte jistotu, že tam vydrží; za druhé: taky jednou zhebne. Ježíš nikdy nezmizí. Nikdy. Nikam. Byl. Je. Bude. Teď k druhé části: co od lidí můžeme získat? Standardtně toto souvětí končí jinak, jenže dnes mi na mysl přišlo toto, nebudu to dnes dál rozebírat, protože už píšu moc dlouho…
Tak dobrou noc přeji všem a na Gulo čar – o hodinu později, snad už začnou 😛

Oči, uši a atmosféra…

…narazila jsem na tyto tři slova při náhodném (pfff) zavítání do Hillsong Creative. Byl to titulek k jednomu článku týkající se chval, jsou to docela známý věci, ale nikdy neuškodí si je připomenout, protože je nikdy nedodržujeme…

Tady je neoficiální překlad:

Při službě ve chvalách umět „číst“ ducha místnosti a přitom neztratit kontrolu nad nástroji je klíčem k našemu uctívání. My jako hudebníci se většinou učíme nové chvály skrze MP3 a dodané akordy, ale jakmile se je naučíme, stanou se už jen usměrňovači, které určují hrubý směr. Když se naučíme používat naše oči a uši, abychom přečetli atmosféru a ducha místnosti, posune nás to ohromně dál.

Pokaždé když hrajeme jednu chválu, duch místnosti se bude pokaždé trochu lišit, poněvadž jsou přítomni jiní lidé, a v průběhu se mohou dít rychlé změny v dynamice, jemnosti a přístupu – vše podle vedení Ducha Svatého, který nás bude vést podle potřeb lidí. Pokud nám unikne tato záležitost, staneme se „tou kapelou, která zahrála hezky pět písní, ale bez umožnění opravdového poslechu, bez citu, bez žádných ohledů na potřeby lidí“.

Prostě řečeno: nechte chvály dýchat – počkejte chvíli a zahrajte intro a sloky s pocitem, že jste spojeni s potřebami lidí na shromáždění. Poslouchejte a rozhlížejte se po místnosti a veďte své hraní podle toho, co slyšíte a vidíte. Někdy moc ženeme a unikají nám ty chvilky, které mohly posloužit lidem, protože se nemůžeme dočkat další písně.

„Ale jak je psáno: Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo Ho milují. Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha, Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.“ 1.KOR 2:9,10

V Žalmu 50…

…verš 7-14:

„Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.
Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.
Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách,
v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe.
Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm.
Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví?
Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!

Tento úryvek z Bible jsem dnes dostala přes rss a k tomu myšlenku:
Bůh si cení našeho úsilí, ale doopravdy naší chválu (oběť) nepotřebuje. Nedokážeme složit krásnější píseň než andělé v nebi a také ani tak nádherně znít. Co ale dokážeme Bohu nabídnout a dát je naše vděčné a naprosto oddané srdce.
A tak vás vyzývám: tento týden věnujme tolik času do „plánování našeho srdce“, co do plánování chval.

All the glory to our Lord God Almighty forever and ever!!!