Zapřít…

…sami sebe a – dál už to známe, je to už tolik opakovaná věta, že ani nevnímáme žádný tlak, žádné odhodlání, žádný nic. Přitom o tom je prakticky život opravdového následovníka JX.
Nevím, jestli se to zdá jen mě, ale hodně lidí se soustředí až moc na nesení kříže. Je to svým způsobem lehčí. Tak například: celý týden někdo musí hlídat pět dětí, ale je domluveno, že dostane předem peníze na potřebné výdaje, pronajatou chaloupku a auto. Tak se někdo vybere, ale těsně před příjezdem dětí zjistí, že nedostane peníze, musí je hlídat u sebe doma a dostane hromadný lístek na MHD. Jak zareaguje? Protože je to křesťan a hlídá děti svému bratru v Kristu, tak si děti veme k sobě, ale tváří se od začátku kysele, dětem nekoupí nic navíc, každou noc počítá dny do konce a každé ráno nechce vstát. Chápete? Nese kříž, ale nezapírá sám sebe. Co si vůbec představujeme pod pojmem „zapřít sám sebe“? Zapřít sami sebe, abychom byli jako roboti bez výrazu, emocí a charakteru? NE! Zapíráme sami sebe, aby Ježíš se mohl projevit skrze nás, aby DS mohl volně konat v našich životech, naplnil nás upřímnou láskou, radostí, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností, tichostí a sebeovládáním.
Kdykoli Ježíš promluvil, bylo to dokonalé, neříkal nic navíc ani nic nevynechal, měl jasný řád – první zapři sám sebe, pak nes svůj kříž. Takhle to funguje, takhle to máme dělat, hlavně kvůli sobě, když budeme nést kříž plní hořkosti, nenávisti a smutku, jaký užitek máme my a naše okolí? K užitku to má hooodně daleko, spíše všechny odradíme od nás a co je nejhorší – můžeme je odradit od následování JX. Na křesťany je každý den vyvinut obrovský tlak, naše nevěřící okolí sleduje každý náš krok a čeká, až uděláme chybu, aby oni se mohli ospravedlnit z jejich nevíry. Kdo je slabý, buď se úplně izoluje od světa nebo podlehne…kdo je pyšný, podlehne duchům klamu…kdo je vlažný, toho Pán vyplivne ze svých úst…

Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy. Proto se nestyď za svědectví našeho Pána ani za mě, jeho vězně, ale v Boží síle se mnou snášej útrapy pro evangelium. Vždyť on nás spasil a povolal svatým povoláním; ne díky našim skutkům, ale díky jeho vlastnímu záměru a milosti, kterou nám v Kristu Ježíši udělil před začátkem věků. Tato milost se nyní projevila v příchodu našeho Spasitele, Krista Ježíše, který zrušil vládu smrti a skrze evangelium zjevil život a nesmrtelnost. Právě to jsem povolán zvěstovat jako kazatel, apoštol a učitel. Proto snáším toto všechno a nestydím se za to, neboť vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.
To, co jsi ode mě slyšel, měj za příklad zdravého učení. Zůstávej ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. Skrze Ducha svatého, jenž v nás přebývá, opatruj ten vzácný poklad, který ti byl svěřen.

Je moc důležité mít kolem sebe sourozence v Kristu, kteří nás povzbuzují, hlídají, modlí se za nás a my je také povzbuzujeme, hlídáme a modlíme se za ně. Spojuje nás víra, víra v jediného pravého Boha, Ježíše Krista. Amen.

Jestli jsme s Ním zemřeli, budeme s Ním žít.
Jestli vytrváme, budeme s Ním kralovat.
Jestli jej zapřeme, i On nás zapře.
Jestli jsme nevěrní, On zůstává věrný –
nemůže přece popřít sám sebe!

Psalms 7:17

“ I will praise the LORD according to His righteousness and will sing praise to the name of the LORD Most High! „

God has so many ways to talk to us, to correct us, to teach us, to inspire us… He uses everything, why wouldn’t He, He made all things, He’s got everything under control, He knows what I’m gonna do the next second, so why wouldn’t He use my little BibleStudy widget 🙂 He got me again, on my knees and I’m so ashamed of myself. The life, actually the everyday life of a Christian can get quite tiring if you don’t review God’s Word every now and then, people tend to forget things and the devil will try his very best for us to forget God’s Word in the first place.

EF 4:26 ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce a nedopřejte místa ďáblu.

Už si nepamatuju, kdy přesně jsem prvně slyšela o tomhle verši, ale v hlavě mi dodnes utkvěla hlavní myšlenka vyučování: Dokud máte nevyřešené hádky, nechoďte spát! Od té doby jsem nikdy nemohla usnout, když jsem byla naštvaná nebo rozhádaná. Ono je to nakonec dobře 🙂

MT 25:14-30 Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;
jednomu dal pět hřiven(talentů), druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
Ten, který přijal pět hřiven , ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.
Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě.
Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.
Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.‘
Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘
Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ‚Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.‘
Jeho pán mu odpověděl: ‚Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.‘
Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ‚Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.
Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.‘
Jeho pán mu odpověděl: ‚Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.
Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!
Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘
V angličtině jsou hřivny „talents“, myslím, že to celkově lépe vysvětluje, co to vlastně pro nás znamená, že nám Pán dal hřivny. Tuhle pasáž jsem dnes dostala od Martina, díky němu jsem poznala jiný pohled na toto podobenství, čistě z hlediska talentů – schopností, co máme od Pána, a ne jen množství víry či Božího Slova. To pak jde automaticky s tím. Co jsou talenty z Božího pohledu, na to by nestačila tato strana, klíčovou věcí pro mě dnes byla, že je máme každý a máme je používat pro slávu jména Ježíš. Prostě používat. P O U Ž Í V A T. To si musím denně několikrát zopakovat, ať se mi to vyryje do mozku.
And now these three remain: faith, hope and love. But the greatest of these is love.
Amen.

Izajáš 53:3

Isaiah 53:3 He is despised and rejected of men; a man of sorrows, and acquainted with grief: and we hid as it were our faces from him; he was despised, and we esteemed him not.

Izajáš 53:3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

New knowledge of the Bible

God’s wrath is your choice. If you choose to obey God – He will bless you abundantly. If you choose not to – you’ll get to know His wrath.

Fools make a mock of sin.

If you call your brother a fool, you’re in danger of hell’s fire.

God is a consuming fire – don’t bring just wood and hay.

Satan was defeated, Satan is defeated, Satan will be defeated!

(John Hagee – The Great Tribulation)

Powered by ScribeFire.

Proč jsem dnes šla na shromáždění?

Abych změnila svůj život.

Takto začal dnešní kázání Petr. (Bez toho -a.)

Naučme se chodit sami, samozřejmě je to vždy lehčí a lepší jít s někým, ale když není nikdo poblíž, musíme jít sami, tak se to naučme.

Co však praví? ,Blízko tebe je slovo, v tvýho ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ,Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘  Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ,každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. Římanům 10:8-13 (myslím si, že to je ten úsek, který jsme četli)

Andělé v nebesích tam nejsou jen tak, nehlídali by trůn, kdyby nebyl vládce, a tak i sláva není nic, když není král. Bůh kontroluje, aby si na trůn nikdo nedělal nároky, jako Satan. Ježíš si nedělal nároky na nic.

Boží víra se dívá pořád dopředu, tím získává sílu jít dál a inspiraci. Jinak je to víra od ďábla. Když nás někdo pořád chválí, tleská a fandí nám, tak nám nedělá problémy pokračovat, těžké to je, až když tam nikdo není, ztrácíme víru a jistotu. Tu ale my musíme najít v Ježíši. Veškeré Boží zaslíbení nám pomáhají dívat se stále dopředu.

Pořád se chceme někomu podobat, ale nakonec ztratíme sami sebe. To se nesmí nikdy stát, cokoli se stane, pomůže nám poznatek, že jsme Boží děti (máme cenu).

Člověk má tendenci své sliby neplnit, ale stejně pořád slibuje. Chybí mu věrnost, síla. Slabost nás nesmí přemoct. Jak člověk slibuje, nedodrží, slibuje dál atd. nakonec z toho vzejde, že jeho slovo ztratí cenu. Bůh plní všechny své sliby, jen my se pořád bráníme. Bůh nikdy neslibuje to, co nemůže splnit a vše plní ihned. Samozřejmě z našeho pohledu se to někdy může zdát jako „věčnost“, ale u Boha neexistuje čas. Čas je tu jen proto, že Bůh s námi má soucit.

Kdo se dívá dál, dokáže se dívat i blíž.

Bez víry není odměna. Bůh odměňuje i pohany, kteří mají snahu, ale ne věčným životem.

Vše, co děláme, neděláme zbytečně, pokud jsme v Ježíši. Jediný dobrý kazatel je Ježíš, tak ať On káže skrze nás, protože jedině Jeho slovo má cenu.  Jestli chceme, aby se lidé obrátili, musíme mít to Slovo v sobě. Jestliže je v našich srdcích, je nám blíž, než cokoli jiného.

Všichni lidé popsaní v Bibli existovali jen proto, aby skrze ně mohl Ježíš přijít na zem. Náš důvod existence je, aby skrze nás Duch svatý mohl šířit evangelium a Ježíš očistil své jméno, jinak nemáme absolutně žádnou cenu (žádnou, nulovou, cena = nř). Naše cena roste s naší láskou k Ježíši – nasazujeme si vlastní cenu. Nejvyšší cena, kterou dokáže jakýkoli člověk zaplatit je jeho život, ale když nemá Ježíše, jeho život nemá žádnou hodnotu. Naopak s Ježíšem naše cena vzroste tak moc, že Bůh s námi chce strávit věčnost a touží po nás, jako po svých dětech a naše srdce k Němu volají „Abba, Otče.“

Jedině skrze Ježíše nacházíme spasení. Humanitární akce jsou pomoc, od nějakého bodu musíme sami pokračovat.

Lidé si o nás můžou myslet, jak moc jsme pokorní, ale když se na nás a naše důvody pokory dívá Ježíš, přijdou mu tak hnusné. Většinou jsme pokorní kvůli sobeckosti, očekáváme něco na oplátku.

Ve všech bitvách a válkách apod. pravda zůstane a nic ji nezlomí.

Zodpovědnost za nebesa, anděly, věčnost atd. může mít jen Bůh, On jediný má v sobě klid, nic negativního v Něm není.

Sbor je součástí nebes a skrze shromáždění vidí lidé charakter nebes. Jako kdybychom my byli clona a lidé zvenku se dívali skrze nás do nebes, jestli budeme čistí, uvidí jasně, ale jestli budeme špinaví, uvidí zkresleně.

„Jasné světlo jitřní…“ Až co do nás se posvítí Božím světlem uvidíme, v jaké tmě jsme to žili anebo že vše není tak krásné a perfektní, jak jsem si myslela apod.

Boží evangelium má moc vzkřísit mrtvé, uzdravit nemocné a spasit lidi.

V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Jan 14:20

Bible volá „Přijď, Ježíši,“ moc času není. Ďábel tím často mate lidi, „času je dost, zítra/příští měsíc/příští rok/za deset let tu ještě budeš, proč se stresovat teď.“

To je vše, co jsem dnes ráno stihla sepsat, ale myslím, že hlavní myšlenku to má.