Paris…

…2012 MONDIAL DE L’AUTOMOBILE – it sounds terrible but if you really want to hear how it’s pronounced: http://translate.google.com/#en/fr/global%20auto You were warned! 😀

I actually liked the motorshow, don’t know how the others liked it but I know that Hannah wasn’t totally into the whole „l’automobile“ thing.

Anyway, just a short slideshow of the pics I made:

Reklamy

Státní…

…svátek jsem po dlouhé, dlouhé době prožila mimo Plzeň…

Začla jsem pracovat v Českém Těšíně a nevím, jestli je to kvůli tomu, ale konečně jsem se dokopala opět něco napsat do svého blogu…

Poslední dobou jsem dost přemýšlela, co se děje, ukončila jsem navazující magisterský studium na pajdě, vzala práci v Praze, kterou jsem původně nechtěla, a po 2 týdnech jsem to tam stejně ukončila…a teď tohle v Těšíně…co se to děje?!?! Jo, jasně, můžete si říkat „Prosimtě ženská, uklidni se, si myslíš, že tohle je něco mimořádnýho?“, ale to si schovejte pro někoho…jiného. Za prvý, člověk má tělo, duši a ducha. To, co vidíte, ovlivňuje moje tělo přesně tak, jak to vidíte. Ale jak to ovlivní mojí duši a ducha, to si nikdo nedokáže domyslet, pokud mu to neřeknu. A platí to pro každého, nejen pro mě, nejsem nic extra. Za druhý, nevíte, za co jsem se modlila, jak ke mně Bůh promlouval tento poslední rok… Dva důvody stačí, raději zaplním řádky něčím hodnotnějším pro ostatní lidi 🙂 Dnes jsem se zapřemýšlela nad talentem, darem a s tím související službou. A konkrétněji jsem přemýšlela nad zpěvem a chvalami (jak překvapivé). Stalo se vám někdy, že jste celý týden nemohli cvičit. Nemohli, ne nechtěli. Chtít jste chtěli moc, ale prostě nebyla možnost. A každý den jste přemýšleli o shromáždění a ta touha být tam a chválit Ježíše rostla a rostla. Na jednu stranu vás mrzelo, že nemůžete cvičit, tak nevíte, jak to dáte, ale na druhou stranu ve vás roste obrovská touha prostě jen chválit Ježíše! A ten den přijde a ten moment, kdy musíte spustit – a najednou ze sebe vydáte veškerou vděčnost za všechno, co Ježíš udělal, chcete Mu dát absolutně všechno…a je to lepší než minulý týden, když jste cvičili každý den. Stalo se vám to někdy?

Poslouchat…

…novou hudbu jsem nejlépe dokázala vždy na procházce, dnes bylo ještě po několika dnech zase teplo a slunečno, tak naládovat iPhone nenaposlouchaným albem, kšilt, kecky a veeen!!!

 

 

 

 

 

 

Krásná obloha, ty mraky mi něco připomněly, ale už si nevzpomínám na co, tak nechte působit vlastní fantazii 🙂 Na konci Vinic jsem zatočila směr Lékařská fakulta (pitevna)…

 

 

 

 

 

 

 

 

Podlé mého výrazu asi pochopíte, že nedoporučuji procházet kolem pitevny a přemýšlet, co všechno se tam může dít (a děje)…

Když jedete z Globusu dolů a čekáte na semaforech u hlavní křižovatky, tak protějším paneláku je namalovaný dost dobrý oční klam, ale poznáte pořád, že je to namalovaný…ale našla jsem lepší:

 

 

 

 

 

 

 
 

Co myslíte, co je pravé a co je namalované? 🙂 Dám vám nápovědu, ta paní s dítětem jsou namalovaný 😀

Byli jste někdy v malém Bolevci? Jestli ne…buď jste se vzdali veškeré naděje, že v Plzni existuje místo klidu nebo už jste tak otupělí, že klid máte všude 😛 Ne, stojí to za návštěvu…

 

 

 

 

 

 

Stmívalo se a má dnešní procházka končila krásným pohledem na Vinice (jojo, Vinice 🙂 )

 

 

 

 

 

 

Přeji všem krásnou noc 😉

31.12.2010

Je to opět dávno, co jsem sem něco napsala a dnes je poslední den v roce, tak něktěří lidé něco očekávají…tak píšu, píšu známým, píšu neznámým, hlavně píšu sobě…

Ze začátku každého nového roku si s rodinou sedneme u rodičů v obýváku a přemýšlíme, diskutujeme a plánujeme záležitosti do budoucna. Co si pamatuju, na tento den jsem se vždy těšila, v dětství na navýšení kapesného, v pubertě na navýšení kapesného a když navýšení přestalo 😀 postupně jsem se naučila mít tento den ráda kvůli cennému společnému času. Nebyl to čas, kdy třeba jen společně večeříme nebo se společně díváme na televizi, ale byl to čas, který se naplno strávil tím, že se dívalo na nový rok, na novou šanci, na novou etapu našeho života, moc jsme nevzpomínali na uplynulý rok (spíš vůbec), co se stalo, tak se stalo…

Nevím, zda se tento rok sejdeme celá rodina, ale tentokrát bych si ráda projela uplynulý rok, abych věděla, kam až jsem došla a kde teď stojím. Také s kým stojím, jak pevně stojím atd. to by mohlo jít až donekonečna 🙂

20. ledna jsme s rodinou slavili mamky narozeniny tím, že jsme šli na procházku do Chodova a skončili v restauraci U Sv. Jána v Trhanově. Nejlepší řízek, co jsem kdy jedla. A Daniel taky.

V březnu byl třetí semestr Logosu, ještě stále jsem byla pod stresem, překlad mě vždycky úplně vyčerpal…nechápala jsem.

Někdy teď začali mít v Holýšově své samostatné shromáždění, takže ubylo lidí ve sboru, ale to je vše k dobrému, pro jejich růst i pro náš!

12. června organizoval KC Logos Holýšov Den dětí a Venca nás požádal, abychom tam hráli…bylo horko, což nesvědčilo aparátu, kytaře ani mé černé hlavě 🙂 A poprvé mě tu viděl Luďa hrát na kytaru, mával, ale já ho nepoznala a dozvěděla jsem se to až ve škole 🙂 Přemýšlím, že bych s Luďou mohla pracovat, jde to pomalu…

27. června bylo společné shromáždění v Horšáku, Josef to vzal z dobrého konce a musím přiznat, že mě příjemně překvapil…

V létě jsem se dověděla, že už nebudu muset bydlet s Hankou, nebudu popisovat své pocity, ale hlavní důvodem byl, abychom dali dvěma holkám od nás ze sboru místo k bydlení…tak jsem se stěhovala se Samuelem, který mezitím už přijel z Koree a hledal si práci tady v Čechách, a s Danielem, který chtěl pryč od rodičů… a jako všechno ostatní, tohle taky přišlo znenadání 🙂

Teoreticky jsem měla být už bakalářem, ale má lenost a má vzrůstající nechuť k čemukoli elektrotechnickému vzala za své a bakalářský titul mě ještě čeká 🙂 Ale myslím si, že bych tento rok nemohla mít takový, kdybych teď studovala naplno magisterský studium. Tak pokračujeme…

Pak byly takové sborové akce jako seminář pro služebníky i budoucí služebníky ve chvalách, seminář s Ludmilou Hallerovou, návštěva strýců a jednoho pastora z Koree…pak taky začala rekonstrukce naší sborové místnosti, udělali nám nový krásný strop, nová okna, novou barvu i nové topení…takového požehnání a co my? My budeme pracovat stále více!!!

Byla docela důležitá záležitost, která se stala…Radek Žižka se oženil!!! S Vlastou, neustále se usmívající, radostnou, plnou života a moc jim to spolu sluší. Ale to není zas tak důležité, hlavní je, jaký dopad to mělo na jejich životy a jejich růst v Kristu. Musím říct, že něco takového jsem doopravdy nečekala…Radek neuvěřitelně roste, hlavně v moudrosti a víře, mluví jinak, mluví s mocí, tou, která mu byla dána se jménem Ježíš. Nevím, zda to vidí ostatní, ale já vidím tohle a učím se to od něj, jeho naprosté přesvědčení o živém Bohu a nebojácnosti…je toho hodně, co neumím.

Čtvrtý a zároveň finální semestr Logos…myslím, že jsme se všichni posunuli dál v našem duchovním životě a…tohle je můj blog, budu si tu psát o sobě 😛 Nevím, čím to bylo, tenhle semestr jsem byla naprosto v klidu, i když při tlumočení nešlo vše podle vysněných představ všech lidí, nevadilo mi to. Unavená jsem nebyla, aspoň ne z tlumočení, na všechny jsem se dokázala vždy usmát a povzbudit na další lekci 😉 I když jsem jednou po obědě zabloudila a měla jsem pět minut na jeden z mých nejšílenějších sprintů v životě, zvládla jsem to 😀 Těším se na březen…

Taky byly křty, kdy jsem poprvé křtila…jako kdyby se vyplnil můj sen…hrozně moc jsem chtěla křtít, protože to znamenalo, že jsem přivedla do sboru nové lidi…hrozně moc jsem záviděla skupinkářům, kteří křtili, udělali svou práci a udělali ji dobře, takže křtí…ničilo mě, že jsem nedokázala dělat svou práci dobře…křtila jsem Evu a vím, že jsem jí nepřivedla já, ale tak trošku se mi ten sen splnil 😛

Jak se pomalu blížily Vánoce a konec roku, začali jsme plánovat věci i do nového roku, například celý leden je napakovaný 🙂 Ale abych nepředbíhala…

Poprvé jsem vedla modlitební shromáždění, společně se Stáňou, nakonec z mé půlky zbyla jen čtvrthodina, ale to mi moc nevadilo…vím určitě, že se musím učit, musím se zlepšit, nedokázala jsem najít slova a jen jsem opakovala, co jsem už znala. Vím, že hodně lidí mluví o tom, že nezáleží na množství slov, ani na kráse těch slov, ale myslím si zase, když člověk vede modlitební shromáždění, měl by mít alespoň minimální slovní zásobu 😀

To bylo v rychlosti můj rok 2010, samozřejmě byly věci, na které si vzpomenu za hodinu, byly záležistosti, které nejsou tak důležité, tak jsem je nenapsala, ale dnes je Silvestr, máme připravené hry a musím se na to vyspat! 😉

Zase…

…prší 🙂 Ale je to dobře, po několika dnech neskutečnýho horka si člověk uvědomí, jak velké požehnání je déšť 🙂 Konečně se dá normálně dýchat, normálně jít ven a mít na sobě normální oblečení (zasvěcení ví 😛 ).

Vzbudila jsem se jako každý jiný den kolem páté a také jako každý jiný den jsem nejdřív zamířila vyprázdnit svůj vnitřek. A jako každý jiný den jsem se vrátila k matraci, ale něco bylo jinak, něco venku mě zaujalo. Ne, že by bylo chladněji (to taky), ale nebe mělo barvu, kterou jsem nikdy předtím neviděla, a to jsem dřív hleděla na oblohu pořád :). Chladno bylo, protože venku hrozně foukalo, a všichni přece víme, co krásného následuje vítr, že? Ano, bouřka. Mocná, nemilosrdná a všemi obávaná BOUŘE. Muhahahahahahaaaaaa. Ehm. Zde jsou fotky:

http://picasaweb.google.com/yarccipeak/Bourka?feat=directlink

První fotky jsou ještě před bouřkou, poslední tři zachycují průběh deště a větru na parkovišti pod mým oknem. Omlouvám se, že jsou brány jen z jednoho úhlu, ale takto po ránu mi jaksi nenapadlo obětovat své suché já pro pár fotek, které nikdo neocení 🙂

Seminář zaměřený na uctívání a chvály – den konání: dnešek (vlastně včerejšek, je už po půlnoci). Co říct? Nahrávka je, kurz teprve bude, nějaké pocity i myšlenky mám, ale nejsou nijak podstatné pro zveřejnění, tak si pro ně přijďte ke mně osobně 😛 Na rozptýlení jsou zde opět nějaké fotky (unedited):

http://picasaweb.google.com/yarccipeak/SeminarChval?feat=directlink

Stále prší, stále prší…halelujah! Je už Den Páně 😉