Nepokradeš…

…hlavně u Pána, jinak ti sebere i to, co sis někde doteď křečkoval…

Nový rok 2011 začal! Všichni to oznamují, tak co se teda změnilo? První tři dny tak slunce vyšlo, bylo světlo, měsíc vykoukl, slunce zapadlo a byla tma…dá se říct, že životně důležité věci se nezměnily, život pokračuje dál, ráno vstaneme a večer usínáme…(a v noci spíme – ti rozumnější alespoň)

Hodně lidí věří (nebo nevěří, možná jen doufají), že cokoli se jim přihodí v prvních pár okamžicích začínajícího roku, to je bude provázet celý ten rok. Nebo ještě jinak, aby to neznělo tak dramaticky, tak jakým způsobem a s jakou náladou se člověk ráno vzbudí, takový bude mít celý den. Většinou to tak samozřejmě je, když vstaneme s mrzutou náladou, tak většina lidí kolem nás se nebude cítit zrovna nejlíp a nám se bude zdát, že nás prostě nemají rádi. Řeknu vám, co se stalo mně…

Na Den Páně (2.1.2011) jsem nedokázala dospat. Ne nadšením, ani ne vzrušením, ale tížily mě starosti. Celé shromáždění jsem bojovala s mou neposednou hlavou (teď nemyslím vlasy, ale myšlenky), ale nakonec mi shromáždění pomohlo tak, že jsem neměla nic proti menší změně plánu a jela jsem k rodičům na oběd. Jenže tam to začlo znovu. Hněv, nenávist i zhnusení si dali ve mně sraz, ale zatím to nerozjeli do párty. Po umytí nádobí jsem jela nakoupit, peníze a nákupní seznam jsem si dala do zadní kapsy černých džín, u kterých moc dobře vím, že mi vše vypadává…v hlavě jsem si při odchodu říkala, že si je přendám jinam…

V Kauflandu jsem si všimla nového pracovníka u zeleniny, těch si všímám nejvíc, v tom oddělení taky strávím nejvíc času… několikrát jsme se na sebe podívali, ale já vesele nakupovala dál, až jsem si vzpomněla, že mám přece seznam, který nikde nebyl. Peníze? Ty už vůbec. Zpět k zelenině, k ovoci, nic. Všechny kapsy, kabelka, nic. Modlím se, aby to bylo v autě, nic. Pro jistotu jsem se šla zeptat na informace, ale co jiného než smích jsem mohla očekávat? Ještě jsem musela do Tesca, tak celou dobu se modlím, aby to bylo doma. Hm, tak nic. Byla jsem nešťastná, draly se mi slzy do očí, nemohla jsem tomu uvěřit…

Dnes jsem se šla ráno projít s kázáním a vyučováním v uších (sluchátka + iPhone), měla jsem nedokončené jedno vyučování, ale přepla jsem na další a ani ne po polovině jsem věděla naprosto jistě, že mé prsty vedl DS. Když král David nařídil Ábnerovi, ať pro důkaz jeho věrnosti přivede Míkal, ženu Paltíelovu (také to byla první žena Davida), Paltíel se vzlykem také šel, ale jen do doby, než Ábner řekl: „Vrať se.“ A Paltíel se vrátil. Bez boje, bez odmlouvání, bez odporu, BYLA TO JEHO ŽENA, TO JE LÁSKA?! Ehm, to jsem se nechala trochu unést. Zpátky k dnešní době…je taaak lehké zaplakat nad ztrátou, vzlykat a brečet a funět a nebojovat, nepostavit se proti, neodmlouvat. Říct ďáblu, že ON UŽ BYL DÁÁÁVNO PORAŽEN, že NEMÁ MOC NAD SMRTÍ a že může vypadat jako řvoucí lev hledající svou oběť, ale my dobře víme, že je to jen jeho ubohá maska. A jak to souvisí se mnou? Ďábel ať si nechá tu tisícovku, nenechám se jím takhle manipulovat, můj klid a pokoj přichází od Pána, Ježíš mě naplňuje radostí každý den a mám proč se smát (přímo ďáblovi do ksichtu 😛 ).

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Miscellaneous. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

COMMENT?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s