Za…

…posledni tri dny jsem mela oci zavreny a mysl vypnutou celkove tak deset hodin, coz uznavam, ze neni spatny, ale mohlo by to byt lepsi, o dost lepsi, hlavne kdyz mi to pak leze na mozek…pry nekteri fetaci jedou 14 dni v kuse, ale ty na to maji „pomucku“, ktera by me znicila jeste vic – ne, dekuji.

Ve Varne jsme nemohli pristat, pac bylo spatny pocasi (mlha), po case nam dochazelo palivo, tak kapitan oznamil, ze pristaneme v Bourgasu, 40 mil od Varny, jenze 40 mil bulharskymi silnicemi = 2 hodiny sebevrazednyho klickovani. (Jak to vim? Samozrejme, ze jsem to sama nikdy nezkousela a hlavne jsem v Bulharsku nikdy nebyla, trapne jsem to odposlouchala od taty.) V pulce cesty (letadlem je to asi pet minut) nam bylo oznameno, ze to zkusime ve Varne…nevim, jestli se mu zamlzily slunecni bryle kdyz jsme byli tesne nad mlhou, ze jsme pak docela dlouho dobu nevideli vubec nic nez bilo, a pak najednou strechy panelaku, ktere se nebezpecne priblizovaly…no letiste jsme minuli asi „jen“ o par kilometru, ale za zkousku nic nedal =) magor…hlavne ze je letadlo plny decek (rvoucich, kopajicich, mlaticich – dozivotne vdecna za iPod). V Bourgasu jsme pristali (jen tak tak, to uz jsem pomalu zacala pochybovat o schopnosti pilotu), ale neotevreli dvere, pac nejprve museli rozhodnout, jestli natankovat s lidmi vevnitr a hasicemi opodal nebo bez lidi…no ale za tu dobu, nez se rozhodli jsme mohli natankovat dvakrat, se pak nedivim, ze lidi porad nemaji cas… Za hodinu jsme jeli znova (natankovali s lidmi uvnitr a bez hasicu), usnula jsem (10 minut meho spanku!), musim pochvalit za krasne pristani, to by se i vzkrisil mrtvy…

Dalsi uzasna vec hned u pasovy kontroly, vsichni prede mnou jenom ukazou a projdou, takze tam samozrejme suverenne jdu s otevrenym pasem a snazim se aspon o naznak usmevu a…ne, proste ne, na usmev kaslu, chci jenom pas a odejit, neumim bulharsky, takze se nemuzu ani hadat, pani za mnou mluvi o tresnich a citim jeji pot (neni to moc prijemne, jen tak pro informaci), pac se na me lepi jako kdybych byla to zabradli, ktery by melo byt mezi nami, ale zazracne uz par minut neni… tata prochazi, s brachou tam mluvi, proc si na me musi volat pomoc?! Jasne, jen si tu moji fotku poradne prohlidnete, jeste tamhle ti delnici ji nevideli a tam uklizecky… !!! No nic, abych tu nezacala do niceho mlatit, uz jsem v klidu u Nikolaje doma, on je dole se svoji manzelkou a mym tatou, bracha tu vedle me spi a ja chtela jit ven, jenze jaksi pocituju nejakou unavu…ach jo, chci bejt doma, kde je 4esk8 kl8vesnice =)

Advertisements

COMMENT?

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s